Friday, April 21, 2017

Game of Thrones: hostina pro vrány a bitva médií

Game of Thrones: hostina pro vrány a bitva médií

Game of Thrones neboli Hra o trůny je bez debat jedním z nejrozsáhlejších popkulturních fenoménů současnosti, a z hlediska analýzy jedním z nejzajímavějších. Kromě televizní adaptace stále nedokončené knižní série s názvem The Song of Ice and Fire také existuje rozsáhlá marketingová síť produktů, ať už to jsou předměty, oblečení nebo stolní hry či videohry. Tím se ale nechci zabývat – ráda bych ukázala transmediální naraci ve světě Game of Thrones na příkladu narativu postavy Jona Snowa a jeho příběhové linie a případně dalších souvisejících příkladech. Nejde mi ani tolik o to, kterými médii mohou fanoušci do tohoto světa vstoupit, ale jakým způsobem mohou (možná) spoluutvářet tento svět a jeho narativ. Jinými slovy, chci se zabývat tím, jak se v rámci transmediální narace může proměnit konkrétní narativ.

Kdy, kdo, jak a proč 

Na začátek několik dat: první kniha fantasy série G.R.R. Martina, A Game of Thrones, vyšla v USA v létě roku 1996. Martinův fantaskní svět si postupně získával fanoušky po celém světě, až nakonec produkce HBO přišla s televizním seriálem, jehož první epizoda spatřila světlo světa 17. 4. 2011. Od té doby vychází každý rok další série, která má vždy deset epizod. V průběhu postupného vycházení série se fanoušci knih rozplývali, plakali, rozčilovali se, nebo se naopak šklebili divákům neznalým předlohy a jejich šokům. 
Nemohli se ale rozčilovat tak moc, jak by mohli třeba v případě Pána Prstenů: G. R. R. Martin totiž s tvůrci seriálu D. Benioffem a D. B. Weissem spolupracuje a televizní podobu svého díla tak spoluvytváří. Některé změny jsou čistě logické, neboť knižní předloha je značně rozsáhlá a je zřejmé, že počet postav je třeba zredukovat; jiné pak mohou fungovat jako autorův zpětný korektiv (Martin sám přiznal, že knižní „vzkříšení“ jedné z hlavních postav bylo chybou, které se v televizní podobě již nechce dopustit). Ohledně důvodu popularity světa Game of Thrones bylo sepsáno již mnoho článků a studií – jen namátkou můžeme uvést několik důvodů jako jsou uvěřitelné, morálně nejednoznačné charaktery, značná úmrtnost postav, která dodává světu GoT na sugestivnosti a realitě etc. 
Jako ukázka této popularity, úmrtnosti i sugestivnosti v jednom postačí tento odkaz: http://www.slate.com/articles/arts/television/2014/04/game_of_thrones_deaths_mourn_dead_characters_at_their_virtual_graveyard.html - najdeme pod ním virtuální hřbitov, kam fanoušci mohou dávat květiny svým oblíbeným zesnulým postavám. Pro zajímavost, nejvíce jich stále má Ned Stark, první hlavní postava, která v seriálu nečekaně zemřela (na konci první série).
Skutečně zajímavá situace ale nastala teprve minulý rok, když seriál „předehnal“ knižní série – najednou se fanoušci knih, kteří měli nad pouze televizními diváky viditelnou převahu, dostali do stejné situace. A strhl se ještě větší koloběh fanouškovských teorií, než jaký probíhal předtím. A najednou si fanoušci uvědomili, že jejich příspěvky k sáze – ať už jakékoliv – mohou ovlivnit G. R. R. Martina a tvůrce seriálu, viz dvě oblíbená internetová meme, z nichž obě poukazují na jistou škodolibost G. R. R. Martina v zacházení s divácky oblíbenými postavami, stejně jako jeho uvědomění si „moci“, kterou nyní nad diváky, čtenáři a dalšími fanoušky má.



Jon Snow: Případová studie

A když se podíváme na druhé meme, dostáváme se k našemu tématu: počet mtvých Starků narůstá v knihách i v seriálu skutečně rapidně. Byl tu však jeden Stark – no, ne zcela Stark – jehož smrt a možnost vzkříšení se právě staly nejdiskutovanějším cliffhangerem a uzlem fanouškovských teorií. Jon Snow je na konci páté, zatím poslední knihy, ponechán na sněhu krvácející z mnohačetných ran nožem, které mu zasadili jeho bratři z Noční Hlídky, neboť nebyli spokojeni se způsobem, jakým Jon Snow Noční Hlídku vedl (velice zhruba řečeno). Stejně tak končila pátá série. Během toho roku čekání se ve fanouškovských myslích přehrály snad všechny teorie, které jsou myslitelné. Co ale nakonec prozradilo Jonovo „vzkříšení“?
Velice prozaicky to byly fotografie Kita Harringtona, představitele Jona Snowa, vzniklé v Belfastu, kde se natáčela šestá série GoT (elaborátní příspěvek a rozbor těchto fotografií například zde https://www.bustle.com/articles/114532-9-photos-of-kit-harington-that-prove-jon-snow-is-alive). V tuto chvíli bylo provázání „reálného“ světa s narativem světa GoT naprosto dokonalé – nakolik tento informační únik byl záměrný, nakolik si tvůrci příště budou s takovýmito faktory hrát – to není jasné. Stejně jako nevíme, jak moc Martin skutečně Jonovo vzkříšení plánoval – anebo, i když ho plánoval, proč neudělat fanouškům další naschvál?
Možná je přeci jen i na naschvály nějaký limit.
Tomu by rozhodně nasvědčoval i další fenomén spojený opět s Jonem Snowem, který na internetu najdeme pod šifrou R + L = J. Pod touto zkratkou se skrývá původně fanouškovská teorie o skutečném původu Jona Snowa (knihy a seriály nám svorně tvrdily, že se jedná o bastarda Neda Starka s nějakou bezejmennou prostitutkou) – abychom nezacházeli do úmorných detailů, jedná se zkrátka o to, že namísto bastarda s prakticky nulovým statusem by se Jon Snow stal zářící hvězdou společenských kruhů, potomkem dvou z těch nejdůležitějších rodů ve hře – Starků a Targaryenů. A nejen to – Starková symbolizují led, Targaryenové oheň a souboj těchto principů je ve světě Game of Thrones velmi podstatný – koneckonců celá knižní série se nazývá A Song of Ice and Fire, neboli píseň ledu a ohně. Jon Snow by v sobě tedy nějakým způsobem mohl akumulovat tyto dva principy a vyřešit celou zapeklitou situaci a téměř jistou apokalypsu, ke které se ve světě GoT schyluje. Když jsem tuto teorii poprvé slyšela (zhruba v době vysílání druhé či třetí série, tím pádem po napsání všech zatím dostupných knih ságy), přišla mi příliš “hezká“ – uspořádaná, jasná, téměř strukturalistická. Říkala jsem si tehdy, že tak to Martin určitě neudělá – a i kdyby původně chtěl, poté, co se o této teorii dozví, svůj úmysl změní.
To se nicméně nestalo – za (již ne tak velkých) ovací byla ve finále poslední série tato teorie potvrzena, a to dokonce pomocí věšteckých „flashbacků“ do minulosti – tím pádem tak, že už by se autorům velice obtížně vyvracela.

Kdo se směje naposled…

Dokud ale nevyjde další kniha (jejíž datum vydání se již velice dlouho postupně odkládá), nemůžeme o finální podobě tohoto narativu říci nic – G. R. R. Martin se v rámci své poťouchlosti může také rozhodnout pro nevídanou nehoráznost a v knize výslovně protiřečit televiznímu narativu. Jaký by to mělo dopad na fanoušky, těžko říci. Nejspíš by jim explodovaly hlavy a Martin by si potěšeně mnul ruce, jak zase zamával s popkulturním světem. Všechny možné způsoby dostávání se do světa GoT, ať už pomocí stolních či počítačových her, simulací působících na všechny smysl etc. Jsou přeci jen stále „podřízeny“ kánonu – tím více právě proto, že ještě není uzavřen. Jsme tak svědky, podobně jako v GoT, jakési bitvy – bitvy médií, bitvy tvůrců všech jejich proudů, nových nebo starých, kteří uzavírají koalice, aby je opět zrádně rozpustili a nikdy neví, co se stane dál – můžeme si ale být téměř jisti, že výsledek této bitvy bude stejně překvapivý a krvavý jako konec celé ságy Game of Thrones.





No comments:

Post a Comment