Friday, April 21, 2017

Jak online interakce přispívá k vytváření Ztraceného obsahu


Ztraceni – spoilerové praktiky: Online interakce jako sociální participace

Kirsten Drotner je profesorkou na katedře Studií kulturních médií na dánské University of Southern Denmark. Je zakládajícím členem DREAM: Danish Research Centre on Education and Advanced Media Materials. Její bádání se zaměřuje především na publika (minulá i současná), media a informační gramotnost a digitální technologie.

Ödül A. Gürsimsek je kandidátkou PhD. na dánské Univerzitě, titul získala v oboru industriálního designu. Poté zaměřila svůj akademický zájem na digitální kulturu. V současné době řídí svůj výzkum týkající se televizních publik, digitální tvorby obsahů a transmediálního vyprávění.  

V roce 2004 začala americká televize ABC vysílat seriál Lost (dále Ztraceni). Seriál měl šest sérií. Příběh začal zřícením letadla na neznámém tajemném ostrově po cestě ze Sydney do Los Angeles. Děj se točí kolem vztahů mezi postavami přeživších trosečníků, je také plný flasbacků, tedy pohledů do minulosti postav před nehodou a od posledního dílu třetí série se v něm objevují i flashfowardy, tedy pohledy do budoucnosti postav. Na scénáři se mezi jinými podílel J. J. Abrams.

Zdoj: http://lostpedia.wikia.com/wiki/Lost

Seriál od začátku svého vysílání velice úspěšný. Jason Mittell, který je profesorem na americké Middlebury College, napsal na téma seriálu Ztraceni esej s názvem Lost in a Great Story: Evaluation in Narrative Television (and Television Studies). Ve své práci Mittell hodnotí seriál kladně. Při evaluaci hodnotí čtyři estetické normy, kterých seriál úspěšně dosáhl. První je jednota záměru nebo účelu, druhá forenzní fanouškovství, třetí je komplexnost vyprávění a poslední estetika překvapení.[1]

Ve zkratce se na každou formu podíváme. Jednotnost záměru je v seriálu vidět v jeho celistvosti, na konci prvního dílu se jeden z přeživších ptá, kde to jsme? Tato otázka prolíná celým příběhem. Příběh nestaví na ,,monstru týdne“ jako je tomu například v Aktech X nebo Buffy. Jednotnost byla esteticky oceněna jako základní komponent umění vyprávět a tvůrci seriálu tohoto faktu využili.

Co je to forenzní fanouškovství? Seriál je jiný v tom, že rozšiřuje narativní logiku k podpoření specifického způsobu zapojení publika. Zatímco vnitřní logika příběhu se točí okolo otázky původu tajemného ostrova, jsou zde narativní struktury, které pobízí publikum k rozboru příběhu. Narativní design příběhu je vytvořen tak, že odrazuje od prosté konzumace. I když je příběh plný prosté zábavy jako je humor, akce nebo romantika, je hlavním rozpoznávacím atributem příběhu centrální záhada, která vyžaduje vysoký stupeň pozornosti při sledování. Fanoušci seriálu projevují jistou dávku detektivní nátury, neboť musí hledat stopy, dávat dohromady důkazy spojující se v narativní hypotézy a teorie. Tato fanouškovská forenzní činnost se přirozeně odehrává na online fórech, kde se fanoušci shromažďují a zveřejňují své teorie a debatují nad různými interpretacemi příběhu.

Další splněnou normou je komplexnost vyprávění a funkční estetika. Obě dvě výše vysvětlené normy jsou ukotvené právě v inovativní komplexnosti vyprávění. Jednou z inovativních elementů spadajících do vyprávění je funkční estetika. Ta dává nahlédnout do mašinerie vyprávění příběhu. Je to možnost nahlédnutí do jakéhosi patra pod světem samotného vyprávěného příběhu. Ztraceni jsou toho exemplárním případem. Divák totiž nesleduje seriál jen jako pohled skrze okno na přesvědčivý fiktivní svět, ale sleduje také, jak toto samotné okno funguje a směřuje linii našeho vidění příběhu. Sledování tedy vyžaduje duální pozornost, jednu na příběh samotný a druhou na narativní diskurz, jenž příběh vypráví. Vidět je to možné na konci třetí série, kdy se ukáže, že se nejedná o flasbacky, ale flashrowardy, seriál sám změní narativní mechanismus. To v divákovi vyvolává mnoho otázek, bude tam více pohledů do budoucnosti? Jedná se pouze o jednu z mnoha alternativních budoucností? A tak podobně.

Poslední normou, kterou podle Mittella seriál beze zbytku naplňuje, je estetika překvapení. Zatímco ostatní vysílané obsahy americké televize jsou předvídatelné ve své pravidelnosti, žánru, narativních formách, typech charakterů a míry racionální komercializace, u Ztracených je tomu jinak. Ve Ztracených je téměř každý první dojem z jakéhokoliv elementu mylný. Z pilotu vyplývá, že půjde o přežití a snahu uniknout z ostrova, nakonec je vše jinak, ostrov není takovým, jakým se zprvu zdál, stejně tak, jako jednotlivé postavy. Dokonce ani žánr se zde nedá čistě definovat. Jedná se o nadpřirozený thriller, telenovelu v divočině, náboženskou fantasy, nebo o vše najednou?

Právě toto porušování narativních konvencí a očekávání diváků dělá seriál Ztraceni výjimečným. Pro diváky je to důvod, proč je pro ně seriál tak atraktivní a nutí je předpovídat budoucí dějové zvraty. 

Inspirací pro tento článek byla samostatná studie Ödül A. Gürsimsekové, která se snažila odpovědět na otázky, které definovala takto: jak se online uživatelé zavazují během transmediálního vyprávění týkající ho se seriálu Ztraceni a jak se tím transformuje způsob, jakým publikum přistupuje k příběhu a jak jej vnímá? A jakou roli v této dynamice hraje kolektivní produkce sdílená na online platformách?[2]

Ve studii šlo autorce o snahu konceptualizovat a analyzovat participační online aktivity fanoušků seriálu, aby přiblížila tento nový trend aktivního sledování pořadů. Zdrojů pro studii je mnoho, neboť fanoušci na mnoha online veřejných platformách předvádí svou práci. Fanoušci produkují velké množství digitálního obsahu a vytváří tak obrázek o sobě a o objektech jejich zájmů. Tento digitální obsah má mnoho podob od formy textu až k výrobě videí. Právě rozvoj těchto digitálních nástrojů umožňuje dnes velmi lehce i laickému publiku vytvářet digitální obsah. V dnešní době je možné sehnat bez poplatků photoshop, programy na vytváření videí a gifů a mnoho dalšího. Zajímavé je, že fanoušci nepřestali s vytvářením digitálního obsahu ani po ukončení seriálu v roce 2010. Existuje tedy například blog Lost Confession, kde čtenáři přispívali i po odvysílání posledního dílu. Tato studie sledovala tedy aktivity publika v online prostředí spíše z technického hlediska, tedy, jaké digitální nástroje fanoušci využívají.

Nicméně Ödül A. Gürsimsekv a Kirsten Drotner jsou autorkami analýzy, která se na problematiku dívá ze sociálního hlediska, tedy, jak se komunita fanoušků socializuje mezi sebou, ale i s producenty seriálu. Vychází se zde z faktu, že producenti chytře využívali  transmediální narace, aby ve fanoušcích vzbudili aktivitu. Producenti konstantně překalibrovávají distribuci a tok transmediálních textů a promo paratextů a dělají tak buď přímo na online sociálních platformách nebo nepřímo skrze mediální agentury pomocí televizních novinářů nebo prominentních blogerů. Fanoušci se společně snaží hodnotit legitimitu a hodnověrnost informací poskytovaných producenty, blogery a ostatními online publiky. Legitimita se tedy neustále mění, je vystavována neustálým námitkám, které dohromady utváří struktury, které se neustále mění, jak jsou znovu a znovu evaluovány.[3]

Autorky provedly analýzu blogu DarkUfo, který je zaměřený na zveřejňování spoilerů z amerických televizních seriálů. Tato textová analýza demonstrovala, jak se publikum vypořádává se seriálem Ztraceni skrze různé cesty transmediálního vyprávění. Funkční estetika a ostatní elementy doplňující transmediální vyprávění, jako jsou spoilery nebo různé odhalování částí příběhů skrze jiné platformy atd. Během tohoto procesu se ukázalo, že každá tato část, která rozmělňuje příběh skrze různé mediální kanály, je obohacena o nějaký kousek nové informace a tento diskurz je veden vědomě autory příběhu. Fanoušci pak na to reagují tak, že na různé mediální platformy nabyté informace sdílí nebo také nahrávají sekundární doplňující texty a promo videa.

Výsledky analýzy osvětlily, jak elementy funkční estetiky, vizuální a textové údaje produkce se prolínají skrze diegetický  vesmír vyprávění a nabízí publiku spoilery s body stability tak, že diváci mohou sledovat možný směr vyprávění a ještě k tomu nabízí nahlédnutí do vnitřního mechanismu zábavní produkce. Nicméně tato funkční kvalita má pro diváka význam jako dešifrace a nástroj k objasnění smyslu příběhu. Tyto výsledky ukazují význam transmediálního vyprávění v kulturní konvergenci a mají větší význam, než pouhé jednostranné zaměření se na publikum nebo pouze producenty obsahu.

Pokud se zaměříme na publikum, ve výzkumu bylo možné vidět, jak textové vyjednávání o spoilerech odhalilo vyjednávání o moci a autoritě mezi online publikem, blogery a followery a mezi fanoušky a producenty obsahů. Když čtenáři a přispěvovatelé blogu DarkUfo začali rozebírat příspěvek uživatele Lostfan´108 a začali se ptát, čemu se dá věřit a čemu ne, začali tím také uvažovat nad opodstatněností výroků samotných producentů obsahů.

Analýza online diskuze nad spoilery vs. foilery poslední epizody třetí série ukázala, jak interakce mezi publiky a producenty obsahu funguje jako forma sociální participace. Zatímco publikum zaměřené na hledání spoilerů se snaží rozklíčovat odvíjení budoucího děje, producenti skrze transmediální vyprávění vše řídí. Ustanovená moc vztahů televizní produkce je zde podrobována zkoušce skrze dvě příbuzné dimenze. Přesněji skrze diskuze o kontrole nad informačním tokem a diskuze ohledně legitimity nad zdroji informací.

Autorky analýzy ukázaly pomocí empirického dokumentování cest, ve kterých je pozorovatelná participace mezi producenty a publiky (fanoušky). Tato dokumentace slouží jako konceptualizace potenciálu, který mají publika v participaci na ovlivňování obsahu. Na jedné straně publikum kritizuje a přidává námitky k obsahům sdílených na blogu  DarkUfo a  prohlášení producentů seriálu považují fanoušci za pravdivé. Na druhé straně se zde objevují  i skupiny fanoušků, které považují příspěvky od Lostfan´108 a celkově z blogu DarkUfo za stejně validní, jako od producentů seriálu.

Pokud bychom se v kontextu této analýzy zaměřili na české publikum, můžeme v malé míře sledovat tento typ fanouškovské aktivity i u nás,dokazuje to existence fanpage jako je například Edna.cz, na které je článek 10 vzpomínek k 10.narozeninám Lost.cz. Samotná doména Lost.cz byla zaregistrována v září 2005, tedy v roce české premiéry seriálu. Návštěvnost stránek se v průběhu třetí série dostala až na 40 000 návštěv denně. Pro fanoušky byly pořádány i pravidelné srazy, na kterých se scházelo cca třicet fanoušků seriálu.[4]

Zdroj: http://www.edna.cz/lost/clanky/10-vzpominek-k-10-narozeninam-lost-cz/

Autor: Bára Mulačová


[1]Massachusetts Institute of Technology, Lost in a Great Story: Evaluation in Narrative Television (and Television Studies) [online] Dostupné z: http://web.mit.edu/uricchio/Public/television/mittell%20evaluation.pdf
 [2]Google Books, Audience Creativity and Online Participation in Transmedia Environments: The case of Lost [online] Dostupné z: https://books.google.cz/books/about/Audience_Creativity_and_Online_Participa.html?id=zNcDswEACAAJ&redir_esc=y
[3]Participations Journal of Audience and Reception Studies, Lost spoilers practises: Online intersction as social participation [online] Dostupné z: http://www.participations.org/Volume%2011/Issue%202/3.pdf
[4]Edna, 10 vzpomínek k 10.narozeninám Lost.cz [online] Dostupné z : http://www.edna.cz/lost/clanky/10-vzpominek-k-10-narozeninam-lost-cz  

No comments:

Post a Comment