Friday, April 21, 2017

Od hackerů k hactivismu: velké zrychlení na globální dálnici?

Vypracovala: Barbora Konrády

Pro účely tohoto textu čerpám z článku, jehož původní titul zní From hackers to hacktivist: speed bumps on the global superhighway?. Autorem článku je Paul Taylor, učitel na fakultě Médií a komunikace na Univerzitě v Leedsu. Jak už název článku napovídá, jedná se o příspěvek zaměřený na hacking a aktivismus, který se týká prosazování politických zájmů.

Paul Taylor působí jako doktor na Univerzitě v Leedsu. Věnuje se kritické teorii masmédií. Jeho práce je inspirována Theodorem Adornem, Siegfriedem Kracauerem a Jeanem Baudrilliardem. K jeho výzkumnému zaměření patří také psychoanalýza v mediální a filmové teorii. Zaměřuje se také na filozofický přesah médií – v této oblasti čerpá z knih Martina Heideggera. Paul Taylor napsal několik knih a odborných článků. Tématu hackingu a aktivismu se věnuje např. v knize Hacktivism and Cyberwars: Rebels with a Cause?

Článek s názvem, který lze přeložit jako Od heckerů k hactivismu: zrychlení na globální dálnici? se věnuje kritice hacktivismu jako prostředku radikální politické akce. První polovina článků popisuje mezníky novodobé historie, které vedly od hackingu k radikálnímu politickému aktivismu skrze technologie – hacktivismu. Ke konci článku hledá alternativní koncepce vztahů mezi lidmi a technologiemi, které zahrnují vytváření online solidarity a opozičních praktik vůči globálnímu kapitálu.

Text nabízí reinterpretaci teorií, které vzešly z komunikačních strategií sociálních skupin typu guerilla a které lze označit za hactivismus. Přínos Taylorova příspěvku spočívá především z vyváženosti mezi teorií a praxí, protože právě praxe, jak sám Taylor upozorňuje, v podobných studiích chybí.

Konotace hackingu se v průběhu času výrazně změnily, přestože základní prvky této aktivy zůstaly relativně konstantní. Hacktivismus v určitých klíčových rysech a rozsahu obnovil jevy, které se týkaly také hackingu. Hacktivismus má tendence zdroje z hackingu upozaďovat nebo zapomínat, protože hacking je synonymem pro nelegální přístup k počítačům. Tayler píše, že existují tři základní prvky rané hackerské etiky, které nabízejí strategie pro ty, kteří se snaží využít spíše technologie než zabraňovat lidské aktivitě. Jedná se o důmyslné využití jakékoli technologie; tendence zpomalovat inženýrskou technologii, aby učinila opak svého zamýšleného návrhu a touhu zkoumat systémy.

K popsání fenoménu hackingu také bylo vytvořeno schéma chování různých generací hackerů. Toto schéma slouží k porovnání s hacktivismem, aby bylo zřejmé, do jaké míry se výše popsané hackerské prvky vyvinuly. Byly identifikovány tři hlavní hackerské generace: „opravdoví hackeři“, průkopníci počítačových technologií, kteří experimentovali s možnostmi sálových počítačů. Poté se jednalo o hardwarové hackery, kteří se svoji aktivitou podíleli na decentralizaci výpočetního hardwaru a dále herní hackeři, kteří se zabývali softwarovými aplikacemi. Jako další, volně chronologické kategorie hackingu Taylor popisuje termíny jako hacker/cracker, microserfs, open source, hacktivismus.

Hacktivismus se objevil v polovině devadesátých let, kdy bylo zaznamenáno sloučení hackerské aktivity s jasným politickým postojem. Hacktivismus je zastřešujícím pojmem, který zahrnuje rozmanité spektrum aktivit. Autor se v článku věnuje především konceptu elektronické občanské neposlušnosti.

Taylor ve svém příspěvku uvádí mnoho příkladů hacktivismu. Pro potřeby tohoto textu uvedu alespoň jeden. V roce 1998 koordinovala skupina EDT (Electronic Disturbance Theatre) sérii blokování webových stránek na podporu Zapatistů, mexické anti-vládní skupiny. Tento incident se stal zajímavým mimo jiné díky použití použití automatizovaného softwaru Floodnet. Tento software funguje tak, že po stažení se webový prohlížeč připojí na předem zvolenou webovou stránku a každých sedm sekund se aktivuje tlačítko pro obnovení prohlížeče. Pokud tisíce lidí používají Floodnet ve stejný den, kombinovaný účinek takového množství obnovení naruší činnost zvoleného webu.

Virtuální obléhání jsou hacktivistickými skupinami považovány za formu elektronické občanské neposlušnosti, v níž má sociální podoba protestu přednost před technologickým obsahem. Jedním příkladem rozdílu mezi hackerovými a hacktivistickými vyhlídkami je důraz na technickou nevýraznost projektů, změna nálady ve společnosti a upozornění na problematiku. Protest se stává určitou formou cenzury, protože narušuje přístup lidí k internetu. Skutečnost, že poměrně technicky neúčinný program vyžadoval velký počet lidí k úspěchu projektu, byl silný v solidaritě kolektivního jednání, v čemž byla jeho síla. Tento příklad poskytuje dobrou ilustraci politicky krátkodobé povahy hackingu a jeho selhávání ve snaze oddělit technologické prostředky od sociálních cílů.

Zůstává otázkou, zdali je fenomén hacktivismu znamením hrubého politického radikalismu nebo posledním zoufalým hodem revolučních kostek. Existuje pouze jemná linie mezi surfováním na vlnách sociální změny a utopením se pod nimi. Ve vztahu k technice lze pozorovat, jak je hackování náchylné k nadměrné identifikaci buď technologickými systémy, kapitalismem nebo obojím. Pokud bychom byli pesimisté, mohli bychom vyvodit, že ti, kteří se snaží využívat výpočetní techniku pro radikální politické účely, potenciálně čelí dvojí kooptaci. Na jedné straně jsou technologické systémy svůdné samy o sobě, na druhé straně, velké technické dovednosti v těchto systémech jsou rychle kooptovány pro produktivní potřeby širšího kapitalistického systému, který tyto obě komunikační sítě obsahuje a udržuje.

Pozitivnější naladění slibuje radikálnější výsledky, pokud akce bude úspěšně provedena. Je to z toho důvodu, že technický systém je zranitelnější ve svých nejslabších bodech, které jsou navíc přístupnější díky komplexitě technologického řetězce.

Primární zdroje

TAYLOR, Paul A. From hackers to hacktivists: speed bumps on the global
superhighway? New Media & Society [online]. 2005, 7(5), 625-646 [cit. 2017-04-20].
Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/1461444805056009

Sekundární zdroje

Dr Paul Taylor. Faculty of Arts, Humanities and Cultures [online]. [cit. 2017-04-21].
Dostupné z: http://media.leeds.ac.uk/people/paul-taylor/

No comments:

Post a Comment