Centrální mozek lidstva: Právo na svobodné rozhodování?

Během amerických prezidentských voleb v roce 2008 republikánská kandidátka na úřad viceprezidentky Sarah Palin rozhodně nikoho nenechala lhostejným. Pro někoho byla příkladem úspěšné „ženy, která má všechno“, pro jiné – totální antifeministkou. Ale, ať ji máme rádi nebo ne, jisté je, že Palin mezi ženami vyvolala reakce na celou řadu společenských otázek. Jakmile senátor a prezidentský kandidát John McCain oznámil její kandidaturu, v americké blogosféře okamžitě vypukly diskuze o roli Palin jako matky a o podrobnostech jejího osobního života. Kolik má dětí? Kdo je otcem miminka, které čeká její sedmnáctiletá dcera? Jak že se jmenují Palininy děti!?

Zdroj: Darren McCollester/Getty Images

Až se do médií začala prosakovat fakta o Palinině rodinné situaci – celkem pět dětí, nejstarší je v armádě, nejmladší je novorozeně s Downovým syndromem; nezletilá dcera těhotná – zdá se, že celá Amerika chtěla vyjádřit svůj názor na Palin jako na matku a političku. Je dobrá matka? Je vůbec možné, aby byla dobrou matkou, pokud se stane viceprezidentkou? Co je důležitější?

Ve svém článku Možnost rozhodování a feminismus 21.století: online diskurz o zaměstnání, rodině a Saře Palin ve feministickém odborném periodiku Women's Studies in Communication autorka Virginia McCarver z Metropolitan State University of Denver se kriticky zamyslela nad online diskurzem o kandidátce Saře Palin a její roli jako matky. Zjistila, že v online diskuzích o zaměstnání, rodině a feminismu dominuje diskurz o možnosti volby a rozhodování. Ačkoliv ženy i muži hovoří o možnosti rozhodování jako o něčem nezbytném, cenném a pozitivním, autorka tvrdí, že právě tato rétorika je pro ženy potenciálně zákeřná a škodlivá. Používá se proto, aby ženy omezovala, místo toho, aby jim naopak umožňovala vyhledávat alternativní životní cesty a zkušenosti. Její analýza internetových příspěvků názorně předvádí, jak diskurz o možnosti rozhodování uplatňuje neoliberální hodnoty k zamaskování té skutečnosti, že v patriarchálních společnostech ženy ve srovnání s muži mají k dispozici omezené a méně příznivé možnosti. Diskurz zaměřený na údajně existující alternativy, ze kterých ženy „vybírají“, je pro ně nebezpečný: zkresluje reálné dopady patriarchátu a ohrožuje snahy feministického hnutí prosadit pohlavně-genderový systém založený na rovném postavení žen a mužů ve společnosti.

Autorka ve své analýze uplatňuje kombinaci kvantitativního a kvalitativního výzkumu. Výzkumným materiálem jsou internetové příspěvky na blozích a komentáře pod články v online médiích. Autorka vyhledala všechny internetové příspěvky obsahující klíčová slova Sarah Palin a mateřství za pomocí služby Google Alerts a online monitorovacího programu Filtrbox. Sledované období omezila na září 2008 až červen 2009. Výzkumný vzorek tvoří celkem 206 tisíc příspěvků na 517 webových stránkách.

Po prostudování všech příspěvků obsahujících klíčová slova autorka zjistila, že dominujícím tématem diskuzí o Saře Palin bylo téma zaměstnání a rodiny. Autorka se proto dále zaměřila na analýzu příspěvků spadajících do této centrální kategorie. Fascinujícím zjištěním McCarver je to, že v kontextu „balancování“ mezi prací a rodinou většina příspěvků zdůrazňuje právo na rozhodování. Autorka se pokusila zjistit, jakým způsobem ženy uplatňují koncept práva na rozhodování v souvislosti s genderovými otázkami a zkušenostmi.

Právo na rozhodování a ženské „scénáře“

Na základě analýzy diskurzu o právu na rozhodování v kontextu pracovního a osobního života McCarver zjistila, jaké životní „scénáře“ jsou dostupné ženám z hlediska názorů jak žen, tak mužů ve zmíněných internetových příspěvcích. Autorka identifikovala tři dominantní scénáře: Rodina na prvním místě, Nemůžeme mít všechno a Superžena. Pozoruhodná je také neexistence alternativních scénářů.

Rodina na prvním místě: zastírání omezených možností

Přestože ve svých komentářích ženy i muži zdůrazňují, a dokonce oslavují právo žen na svobodné rozhodování, které je třeba respektovat, scénář Rodina na prvním místě naznačuje, že respektovat rozhodnutí ženy můžeme jen v tom případě, že udělá „správné“ rozhodnutí a učiní rodinný život svou hlavní prioritou. Pokud se žena rozhodne jinak, je vinná ze zločinu vlastních ambicí, kvůli kterým je ochotná obětovat štěstí a duševní pohodu své rodiny. Tento dominantní scénář nabízí vhled do toho, co lidé obou pohlaví považují za vhodné priority pro ženskou část obyvatelstva. Tento scénář perfektně ilustruje, jaká máme očekávání od žen a jaké představy o roli ženy převažují v patriarchálních společnostech.

Nemůžeme mít všechno: akceptování nevyhnutelně nepříznivých alternativ, nesení odpovědnosti a obviňování

Druhou dominantní pozici reprezentuje scénář Nemůžeme mít všechno. Ženy jsou považovány za svobodné a my musíme respektovat jejich právo vybírat mezi rodinou a kariérou. V tomto scénáři je slovo mezi klíčové: žena přece nemůže být dobrou matkou a zároveň mít úspěch ve svém profesním životě. Na rozdíl od prvního scénáře, tento skript ženám nediktuje „správné“ a „špatné“ volby, nýbrž upozorňuje, že by žena měla počítat s tím, že „mít všechno“ není možné. Zda se rozhodne pro rodinu či kariéru, to je na každé jednotlivé ženě. Tento scénář uznává autonomii ženy a respektuje její právo „vybrat“ jednu ze dvou dostupných, ale nepříznivých možností.

Superžena: mít všechno může být neúnosné

Zdroj: NerdSpan

Řada žen v analyzovaných příspěvcích chválí Palin za její schopnost „balancovat“ mezi vysokým postavením v práci a náročnou rodinnou situací a vyjadřuje názor, že „mít všechno“ je možné. Scénář Superžena je přímým opakem scénáře Nemůžeme mít všechno. Oba scénáře se zabývají spektrem vnímaných možností, které jsou ženám podle jejich vlastního názoru dostupné, z hlediska harmonizace soukromého a profesního života. Žádný ze zmíněných scénářů ale neuznává, že uvažování o těchto záležitostech jako o otázce volby je zavádějící – zastírá omezenost možností, které jsou ženám dostupné, a nepoukazují na kruté zkušenosti, které jsou následkem těchto „možností“.

Diskuze

Autorčina analýza poukazuje na to, že ženy mají ve srovnání s muži omezené životní cesty či „scénáře“. Zaprvé, autorka identifikuje pouze tři scénáře. Zadruhé, v každém z nich je zdůrazňováno právo na rozhodování. Problém prvního scénáře spočívá v tom, že ačkoliv žena má právo svobodně rozhodovat o svém životě, je od ní očekáváno, že udělá „správné“ rozhodnutí a zredukuje se na roli matky a ženy v domácnosti. Druhý scénář ženě sice nevnucuje, jak se má rozhodnout, ale pracuje s přesvědčením, že žena musí vybírat mezi kariérou a osobním štěstím – ultimátum, které se zpravidla neočekává od mužů. Nebezpečí třetího scénáře spočívá v tom, že (obzvlášť mladé) ženy nenahlíží na roli „superženy“ kriticky. Realita je taková, že příklad Sary Palin není reprezentativní a většina žen nemá stejné možnosti a zdroje. Palin tudíž slouží jako nerealistický a nedosažitelný příklad pro spoustu mladých žen. Role pracující matky vypadá jako snadná a přístup „zvládnu všechno“ podkopává potřebu sociální podpory, dostupné péče o dítě a flexibilní pracovní doby pro pracující matky. Autorka navrhuje užívání slova obětování (sacrifice) místo slova volba (choice). Ačkoliv sociální podpora matek je v České republice výrazně lepší než ve Spojených státech, genderová nerovnost je globálním problémem, který doposud nedokázala vyřešit žádná země.